Komentáře ke skladbám

_________________________________________________________________________________________________________________

Ivo Bláha: Koncert pro bicí nástroje a symfonický orchestr

     Koncertem pro bicí nástroje a orchestr uskutečnil autor dávný záměr napsat dílo hudebně vycházející z řeči bicích instrumentů. Bicí ansámbl chápe jako svébytnou orchestrální skupinu, která dokáže svým živelným projevem silně působit. Autor nerozšiřuje nadměrně koncertantní skupinu bicích. Využívá intenzívně techniky hry a soustřeďuje se hlavně na nástroje klasické. Koncert jako celek nepovažuje však autor za technický experiment. Směřuje zde k uměleckému zobecnění dramatického střetnutí dvou sil. Dílo je vystavěno ze tří vzájemně propojených vět a uzavřeno pomalou Codou. V prvé větě (rychlejší pohyb) převládá orchestr, bicí skupina většinou přejímá materiál jím exponovaný. Ke konci věty je náporem bicích nástrojů orchestr vytlačen. Druhá věta (volnější pohyb, po úderu tam-tamu) je záležitostí bicí skupiny. Po vrcholu celé skladby přímo nastupuje věta třetí (rychlý pohyb). Zde jsou obě síly vyrovnanější, ostří konfliktu je otupeno. Pomalá Coda naznačuje nepřímo – jakoby z nadhledu – smírné řešení. (Z programové brožury TNT k premiéře 16.2.1965)

_________________________________________________________________________________________________________________

Ivo Bláha: Sinfonia "Per archi"

     Jednovětá Sinfonia "Per archi" vznikla v létě r. 1977. Není tvarována po vzoru klasického schématu, využívá však určitých obecných stavebných principů. Hudební vývoj je tu založen na vztahu terasovitě kladených ploch, dramaturgicky uspořádaných ve vyklenuté linii. Stejně jako dřívější Bláhovy skladby tíhne i toto dílo k nekomplikované faktuře, která umožňuje vyznění detailu. Spolu s předchozími Paprsky pro klavír (1976)) směřuje však tato skladba k obecnějšímu filosofickému pohledu a do jisté míry i k monumentalitě.

Sinfonia "Per archi" je podle autorových slov jakýmsi uctěním smyčcových nástrojů pro jejich nesrovnatelně bohatý rejstřík emotivních výrazových schopností: "Věřím, že zdaleka ne všechny tyto schopnosti smyčců byly dotud probuzeny k životu a že zde skladatelská fantazie a vynalézavost bude moci ještě mnohé objevovat." (Z programové brožury k premiéře 11.3.1978)  

_______________________________________________________________________________________________________________

Ivo Bláha: Bergamasca - symfonické scherzo

     "Název orchestrálního scherza Bergamasca jsem zvolil jako jisté připomenutí staré písňově taneční formy, která má svůj počátek již v 16. století v oblasti italského města Bergamo. Postupně se bergamasca rozšířila po Evropě a značnou obecnou oblibu zažila zejména v 19. století. Slovo pergamuška, dodnes muzikanty užívané (obvykle se zlehčujícím významem), vzniklo zřejmě právě počeštěním bergamasky. Mým záměrem nebyl však návrat k historické formě, ale volné zobecnění do podoby jakéhosi fantaskního tanečního obrazu. V něm se mísí bizarní tajuplnost s nostalgickou úsměvností, dravý pohyb tu střídá lyricko humorná přírodní idylka a ústřední hnací silou všeho toho je rytmický živel - prapodstata tanečního i hudebního projevu. K prvnímu zaznění této skladby nemohl být určen příhodnější termín než právě dnešek, první jarní den." (Autor k premiéře 21.3.2003)

________________________________________________________________________________________________________________

Ivo Bláha: Ornamenty pro klavír a orchestr

     "Název skladby Ornamenty může svádět k představě o hudbě rokokově přikrášlované ozdobnou ornamentikou. Pro tuto kompozici však ornament znamená něco mnohem podstatnějšího. Stává se tu elementárním inspiračním základem hudebního tvarosloví, faktury i celkové výstavby. Svým způsobem možná kompozice připomene ornamentální výšivku či krajku, kde z nejdrobnějších prvků vyrůstají abstraktní útvary či stylizované přírodní motivy. Nejde ovšem jen o formální principy samé, ale hlavně o to, podaří-li se je naplnit živým, hudebně nosným a emotivně vzrušujícím obsahem." (Autor k premiéře 14.3.2004)

Podrobněji - viz amostatný článek "Autorovo ohlédnutí za skladbou Ornamenty pro klavír a orchestr"

*   *   *

     Za to, že se Ivovi Bláhovi v koncertantní kreaci Ornamenty pro klavír a orchestr (interpretačně umocněné fantazijním přístupem Daniela Wiesnera) podařilo dokázat, že se i drobné zdobící figurace mohou stát – citováno z tištěného programu – "elementárním inspiračním základem hudebního tvarosloví", vděčil autor především tomu, že s těmito figurami pracoval jako s tematickými modely, které v průběhu skladby zajímavě přehodnocoval. Upoutal mě zvláště onen nápaditý oddíl v závěrečných fázích, kde jako by zůstávala předcházející hlasová struktura zachována, ale zcela se proměnil její rytmický půdorys.                

IN: HR 5/2004 – Miloš Pokora

*  *  *

Početným provozovacím aparátem se vyznačovaly Ornamenty pro klavír a orchestr Iva Bláhy (80), rezidenčního skladatele tohoto festivalového ročníku (Ornamenty jsou jeho třetí skladbou). Napsat náročnou orchestrální skladbu „jen tak“ nikdy není pro autora úkolem snadným a bezstarostným, především pokud jde o jistotu jejího provedení v podmínkách dneška. Bláhovy Ornamenty tyto zábrany úspěšně překonaly (už premiérou 2004) a v kontextu autorovy tvorby se dokonce staly přímo jakýmsi „kultovním“ opusem. Plným právem, neboť obecná představa zdobného ornamentu je tu povýšena důraznější aspirací na závažnost sdělení, ať už jde o důmyslné, někdy až rafinované využití nejrůznějších drobných, mnohdy triviálních prvků, nebo o témbrově vynalézavou stránku, či, a to především, jednolitý, tektonicky i dějově přesvědčivý tah skladby. Ovšem nesmíme pominout, leč naopak zdůraznit integrující úlohu klavíru, bezezbytku, invenčně a s plným nasazením zvládnutou úžasným výkonem Daniela Wiesnera.

(Koncert  festivalu Dny Bohuslava Martinů v Lichtenštejnském paláci 10. 12. 2016 - Hudební rozhledy 02/2017 - Julius Hůlek)

_______________________________________________________________________________________________________________

Ivo Bláha: Cyklorama pro symfonický orchestr

     "Název Cyklorama znamená kruhový panoramatický obraz, jehož otáčením vzniká dojem nekonečného pásma scén následujících jedna za druhou. Skladbu jsem předznamenal motem Jak z Božího dopuštění na kamínky dlouho, zvláštně pršelo. Takto si moje dítě kdysi v raném mládí vyřešilo po svém dilema odvěkého filosofického sporu o to, jak vznikl na Zemi život. Pokusil jsem se domyslet další vývoj od tohoto pradávného prvopočátku až kamsi do nedozírně vzdálené budoucnosti a naznačit to hudební paralelou. Ve skladbě se místy uplatňují zvukomalebné a hudebně symbolické prvky, vcelku ale nejde o vnějškovou ilustraci děje a byla by chyba hledat v obecném obsahu hudby konkrétní významy. Ostatně, mimohudební představa mívá smysl spíše pro skladatele samého, jako podnět k hudební inspiraci. Jestliže se autor odhodlá prozradit něco o zdroji své inspirace, riskuje, že tím bude posluchače odvádět od soustředění na bezprostřední dramatický a emotivní účin, který je u hudebního díla to nejpodstatnější. Mimohudební program bychom tedy měli zásadně chápat jen jako jisté charakteristické dokreslení, které lze postrádat. I bez jeho znalosti by skladba měla působit plnohodnotně, pouze svými vlastními, ryze hudebními prostředky. Kompozice byla dokončena v roce 2005, je jednovětá a trvá cca 32 minut. Věnuji ji manželce Lidmile, které vděčím za účinnou podporu v tvůrčím snažení." (Autor k premiérovému provedení České filharmonie 24. 3. 2006)

_________________________________________________________________________________________________________________

Ivo Bláha: Aeroterapie - léčba dechem pro dechovou harmonii a bicí

     "V roce 1977 napsal Ivo Bláha (*1936) skladbu Sinfonia "Per archi", kde je symfonický orchestr redukován pouze na sekci smyčců. U jeho poslední orchestrální kompozice Aeroterapie - léčba dechem pro dechovou harmonii a bicí je tomu právě naopak: Smyčce v orchestru chybějí, na pódiu zůstávají ostatní nástroje - dřeva, žestě a bicí. Tato díla, mezi jejichž letopočty vzniku leží celých třicet let, se ovšem neliší jen instrumentací, ale především duchem své hudební náplně. Zatím co v prvním případě jde o hudbu spíše abstraktního charakteru, kde těžiště výrazu spočívá převážně ve specifické barvitosti magického zvuku smyčců, Aeroterapie představuje hudbu zcela jiného druhu. Vychází z naturelu dechových nástrojů, jejichž projev je odlehčený, prostší, se specifickým půvabem v lyrické, komické, mysteriózní i dramaticky vypjaté poloze. Autor dokonce věří, že dechy mají schopnost povzbudivě naladit lidskou psychiku. Právě proto se mu jevily jako ideální k záměru vymanit se v této skladbě ze soudobé konvence těžkomyslné hudby, která nezřídka připomíná šipku směřující dolů. Aeroterapie je tedy jakýmsi pokusem pootočit tuto šipku alespoň trochu směrem vzhůru." (Autor v brožuře k premiéře 21.3.2009)

*  *  *

     "Ivo Bláha (1936) patři v současné době k nejvýznamnějším osobnostem české hudební scény. Ve své skladatelské tvorbě se zaměřuje na vážnou hudbu komorní, vokální a orchestrální. Jeho skladby byly oceněny např. na Mezinárodní tribuně skladatelů UNESCO, také Českým hudebním fondem, zazněly na mezinárodní přehlídce soudobé hudby Pražské premiéry. Ivo Blaha je vedoucím Katedry zvukové tvorby na FAMU v Praze, kde byl v roce 1999 jmenován profesorem. Název skladby Aeroterapie léčba dechem vychází z autorova předpokladu schopnosti dechových nástrojů povzbudivě naladit lidskou psychiku. Tím se chce vymanit ze světa často samoúčelně zatěžkaných kompozic soudobé hudby. Skladba je postavena na přirozených možnostech dechových nástrojů, jejichž projev se snaží byt odlehčeny a přístupnější. Poprvé byla provedena v březnu loňského roku v Praze, dnes tedy uslyšíme její brněnskou premiéru." (Z programu ke koncertům Filharmonie Brno 14. a 15. 9. 2010 ve Wannieck Gallery v Brně – Jan Žemla).

 

_________________________________________________________________________________________________________________

Ivo Bláha: PASSACAGLIA pro violoncello a smyčcový orchestr na téma J. S. Bacha

     "Bachova Passacaglia c moll, jejíž téma jsem použil ve stejnojmenné vlastní kompozici, je úchvatné dílo, jež fascinuje nejen svým hudebním, ale i duchovním nábojem. Dramatické spojení protikladných sil - neúprosně se opakujícího tématu a nad ním se vznášejících kontrapunktických hlasů - jako by vystihovalo osudovou sudbu lidského rodu. Železné pouto zákonitostí, z kterých se nelze vymanit, proti živelné touze po volnosti, svobodě. Skladba probíhá v jednotném metru, bez výrazných tempových změn. Po citaci tématu následuje dvanáct variací s mezivětami, které postupně procházejí všemi tóninami ve sledu kvintového kruhu. Systematické střídání dvou stylových rovin tu představuje cílenou konfrontaci s historií. Jako bychom se na své cestě ohlíželi zpět a hledali jistotu tam, kde ji lze bezpečně nalézt. Pro dnešní dobu chaosu a rozpadu hodnot může být právě Bachovo dílo vzkazem o významu obecného řádu věcí a také o smyslu omezení, která ve svém konání můžeme ukládat sami sobě, abychom vymezený prostor podle vlastní vůle naplňovali i překračovali." (Autorský komentář k premiéře 28.11.2011)

Podrobněji - viz amostatný článek "O skladbě Passacaglia na téma J. S. Bacha". 

* * *

     "Nenadsadíme, když konstatujeme, že nemohlo být vhodnějšího programového završení letošního ročníku pojednávané přehlídky. Ivo Bláha (1936) se tu – řečeno bez nadsázky – kongeniálně vyzpovídal ze své obdivné úcty k odkazu J.S.Bacha, a to Passacaglií pro violoncello a smyčcový orchestr na téma Bachovy stejnojmenné varhanní kompozice v tónině c moll. Bláhovo dílo sestává z dvanácti variací s mezivětami, zajišťujícími tónorodově univerzálně bohatý harmonický průběh celku. Termín "variace" s pozitivní rezervou, neboť variační princip je tu důmyslně skrytý, bachovsky zašifrovaný, jde totiž především o důsledně evolučně se odvíjející hudební tok, vertikálně i horizontálně důmyslně strukturovaný. Violoncellista Michal Kaňka svým heroickým, adekvátně prožitým a zaujatým, technicky precizním a výrazově strhujícím projevem pojednávanému dílu doslova vévodil. Interpretační stránka dokonale vynikla též díky perfektnímu výkonu Komorního orchestru Berg s nepřehlédnutelným stimulem dirigenta Petera Vrábela.  Věru příkladná „tečka“ v podobě přímo kabinetní ukázky symbiózy kompozičního a interpretačního umění." (O premiéře 28.11.2011, IN: Hudební rozhledy 1/2012 – Július Hůlek)

_________________________________________________________________________________________________________________

Ivo Bláha: Orbis musicus pro tři kytary a komorní orchestr

     "Obdivujeme se světu přírody kolem nás, žasneme nad nezměrnou rozmanitostí jeho forem, jimž vládne pevný řád. Jedině hudba má schopnost vytvářet takto nekonečně mnohotvárný svět představ v mysli člověka. Může posluchače vést tajuplnou krajinou pestrobarevných obrazů, slovy nepostižitelným kosmem hudební imaginace, jaký dokáže stvořit jen naše vlastní fantazie. Na této cestě prostorem a časem lze zažívat velebný poklid i vzrušivé napětí, nebeský jas i hrozivou temnotu hlubin. Tu se zjeví monumentální masiv, jinde zase hravý život mikrosvěta či bizarní výstup záhadných bytostí... Živelný tok roztodivného zvukového dění ovšem nemusí znamenat bezbřehý chaos, pokud za vším, tak jako v přírodě, stojí skrytá opora - přirozený řád věcí." (Autor k premiéře 26.11.2012)